Ve škole

Na základní škole jsem měla z pedagogického sboru podporu a pochopení. Pan ředitel měl v rodině neteř se sluchovým postižením. Tak to pro mě a bratra bylo velkým přínosem. Pro něj to nebylo nic nového. Učitelky a učitelé byli skvělí. Horší to bylo se spolužáky. Ale nemohu dávat vinu jen jim. Byla jsem velmi stydlivá a ve společnosti uzavřená. Takže jsem jim vlastně nedala ani možnost mě poznat. Měla jsem sem tam vždycky jednu kamarádku.

Na střední škole se to obrátilo. Spolužáci ve třídě byli skvěli. Pedagogický sbor by mě v řadách studentů nejraději neměl. Odmítali mi pomoct. Našli se výjimky! Nemohu házet všechno do jednoho pytle, ale když je vedení školy proti... A to jen z jednoho důvodu - nerozuměla jsem anglickému odposlechu. Jen kvůli tomuto mi drželi místo na jiné škole a tvrdili, že jejich střední školu nezvládnu.

Pro učitele

Moc Vás, vyučující, prosím:

1. Snažte se pohybovat spíše u tabule nebo být na jednom místě. Nechodit při výkladu neustále po třídě mezi lavicemi. Z výkladu jsem rozuměla jen střípky. Neviděla jsem vyučujícímu na ústa. Stálo mě neskutečně moc energie dávat pozor, otáčet se za učitelem a zaostřovat na jeho ústa (někdy byl přednášející blízko, pak daleko, z boku...).
Nebojte se žáků se sluchovým postižením ve své třídě. Nejsme jiní, občas potřebujeme pomoct, zopakovat zadání úkolu, ale jinak vše zvládáme tak, jako ostatní. Nejsme hloupí, protože špatně slyšíme (narážím na zkušenost ze střední školy).
Na druhém stupni, v době mé puberty, bylo mým jediným přáním, aby sluchadla nebyla vidět. Abych nebyla tou věčně neschopnou se s lidmi bavit a konverzovat. Nechtěla jsem být ta stydlivá. Chvílemi jsem si přála, abych ve třídě byla neviditelná. Šlo o to, že jsem se někdy ztrácela v učitelově výkladu. Občas mi unikla otázka směřovaná na mě. Po nastalém tichu a pohledech na mě mi došlo, že mám nejspíš něco odpovědět. Na moji žádost o zopakování otázky se ze strany spolužáků dostavily soucitné pohledy nebo úsměšky. Nemuselo to ani být myšleno zle.
V mém případě jsem byla natolik stydlivá, že jsem učitele nepoprosila o to, aby byl na jednom místě, nejlépe u mě. Určitě na tom nic není. Ale nechtěla jsem se před spolužáky "shazovat".
Zkuste se žáka nebo studenta se sluchovým handicapem po hodině mezi čtyřma očima zeptat, jestli nemá v hodinách problém nebo jestli vám rozumí. Určitě ocení, pokud tato otázka nebude před celou třídou. Když se mě na základní škole ptali před celou třídou, odpovídala jsem, že je vše v pořádku, i když vlastně nebylo.

2. Nepohybujte se při výkladu učiva u oken. Váš obličej je ve stínu. Slunce nebo sníh nás oslňuje a není tak možné odezírat.

3. Pokud máte v plánu se neslyšícího žáka během výkladu na něco zeptat, nejdříve jej oslovte jménem. Neslyšící tak zbystří a otázce bude věnovat pozornost hned od začátku. Není tu pak riziko toho, že budete muset svou otázku položit znovu.
To byla moje noční můra. Ze začátku jsem byla natolik silná, že jsem vyučujícího žádala o zopakování otázky, později jsem raději odpověděla "nevím", než abych žádala učitele o zopakování.

4. Nekárejte žáka, když chvíli komunikuje se spolusedícím v lavici. Samozřejmě to vypozorujete, jestli se se spolužákem baví a vyrušuje. Při cvičeních, která jsme cvičili ústně, jsem se velmi často potřebovala zeptat spolužačky, kde přesně jsme. Velmi lehce jsem se ztratila v mluvných cvičeních na vyvolání učitelem. V matematice v příkladech, v českém jazyce ve větách (cvičení na y/i, mně a mě, aj.) a v anglickém jazyce jsem ztrácela každou chvíli.

5. Nenoste pruhovaná trička. Žák se sluchovým postižením vás bude neustále sledovat očima. Takové vzory jsou nepříjemné pro dlouhodobou pozornost. Unavuje to oči.

6. Vyvarujte se jakékoli gestikulaci před ústy. Někteří učitelé mají vžité pohyby rukou při výkladu učiva. Setkala jsem se například s chytáním ukazovákem a palcem brady, poklepávání propiskou (nebo brýlemi) o horní či spodní ret, druhým až pátým prstem zakrýváním úst a u mužů s neustálým upravováním vousů přes ústa. Zhoršuje to kvalitu odezírání.

7. Pokud máte popisovací a projekční tabuli, snažte se, aby ve třídě nebylo moc šero až tma, nebo naopak nestát přímo před tabulí, kdy na vás svítí světlo z projekce. V šeru či nadměrném osvětlení se nedá odezírat.