SLUCH

Vada sluchu se rozděluje do několika stupňů podle naměřené kvantity slyšeného v decibelech:

- žádná porucha či vada (0-25 dB)
- lehká nedoslýchavost (26-40 dB)
- střední nedoslýchavost (41-60 dB)
- těžká nedoslýchavost (61-80 dB)
- velmi těžká nedoslýchavost až hluchota (nad 81 dB)

Dále se vady sluchu dělí na:

Podle doby vzniku:
- vrozené vady sluchu - postižení vzniklé před narozením jedince (prenatální)
- získané vady sluchu - postižení vzniklé během porodu (perinatální) či po porodu (postnatální)
- prelingvální - postižení vzniklé před ukončením vývoje řeči (tj. před 7. rokem)
- postlingvální - postižeí vzniklé po ukončení vývoje řeči

Podle místa vzniku:
- periferní (převodní, percepční, smíšené)
- centrální

Podle WHO.

Moje první sluchadla jsem vyzkoušela až v 5 letech, přestože špatně slyším od narození. Na tuto dobu si moc nepamatuji. Rodiče mi říkali, že jsem sluchadla přijala v klidu a tak s nimi žiji až doteď. V té době jsem měla střední nedoslýchavost, dnes už mám těžká nedoslýchavost až hluchota. Do budoucna se nevyhnu kochleárnímu implantátu. Doufám, že to bude co nejpozději.

Nechci jmenovat, jeden pan doktor, ke kterému jsem chodila na tvoření odlitků, čištění sluchadel aj., tak mě doslova nutil k operaci a k přechodu ze závěsných digitálních sluchadel na kochleární implantát. Tak moc jsem nechtěla, že to skončilo mým dalším přechodem k jinému foniatrovi a dokonce i k jiné značce závěsných sluchadel.

Znakový jazyk neumím, zkoušela jsem se ho naučit. Bylo to v době, kdy jsem chodila na střední školu. Snad bych se ho i učila dál, jen jsem pak zjistila, že nemám pro něj uplatnění. Celý život žiji ve slyšící společnosti. Mým nenahraditelným pomocníkem k tomuto životu je odezírání a vzdálenost mluvícího do 1,5 metru ode mě.

Zdroj: https://www.kochlear.cz/rs/print.php?t=66