Moje vidění...

Můj zrak se během života bude zhoršovat. Prostě to musím brát jako fakt. Člověk se s tím musí jen smířit.

Momentálně bych mohla klasifikovat moje vidění jako dobré - v porovnání se zdravými lidmi.

Můj zrak za světla

Za světla mám vidění dobré. Tady záleží, jak moc mám špatné periferní vidění. To bych mohla vysvětlit jako vidění do boku, nahoru a dolů.

Pro představu: sedněte si např. do obýváku, dívejte se dopředu na jeden bod. Zde například na TV před vámi. Ruce si dejte na kolena. Zkuste si uvědomit, co všechno vidíte kolem, aniž byste se přestali dívat přímo na TV. Jsou to boční stěny, okna, ruce, lustr...

Co se týče periferního vidění, za světla vidím snad vše, kromě těch rukou či předloktí. Pokud je světlo horší (tím myslím přirozené světlo za dne, ale je např. zataženo a slunce nesvítí) tak ty ruce nevidím. Mohu vidět okna, ale co je v rohu ve stínu, tak to nevidím.

Ještě se mi objevuje kruh, který bliká. Když se dívám na již zmíněnou televizi, tak ten kruh mi narušuje ostré vidění a zasahuje všechny rohy TV. Ostře vidím střed televize. Rohy nevidím, protože zasahují do zmíněného blikajícího kruhu. Do boků, dolů a nahoru vidím zase normálně. Jen rozsah periferního vidění je o něco zúžené.

Vidění za tmy

V době stmívání vidím hodně špatně. Těžko se rozkoukávám v šeru. Vidím pouze to, na co se dívám. Za těchto podmínek je periferní vidění nulové. Když bych se měla dívat na již zmíněnou televizi za šera/přítmí - pokud někdo vejde do místnosti, tak si ho nevšimnu. Musel by si dotyčný stoupnout přímo před televizi.

Za tmy nevidím nic. Buňky tyčinky, které plní funkci vidění za šera a tmy, nám odumírají. Proto nic nevidím.