Usheráci - nejsem v tom sama

Už jsou to dva roky, co jsem se rozhodla vyjít se svým příběhem na veřejnost a snažím se v tom pokračovat.

Díky těmto stránkám jsem navázala nová přátelství s lidmi, kteří mají také Usherův syndrom. Je to krásný pocit nebýt v tom všem sama. Sdělujeme si své zkušenosti, rady a sdílíme svoje pocity, starosti. Tato nová přátelství mi hodně pomohla se zase posunout dál, navzájem se podporujeme. Jen škoda, že zatím, koho jsem potkala, bydlí v Čechách. Na Moravě jsem ještě na nikoho nenarazila. Věřím, že zase někoho potkám a poznám.

Každý z nich se se svou diagnózou vyrovnává po svém. Dovolili mi, abych jim poslala pár otázek, na které mi dle svých možností odpověděli, a zveřejnit to. :-)