Zkušenost není to, co se nám děje, ale to, co s tím děním děláme my

Zkušenost není to, co se nám děje, ale to, co s tím děním děláme my  - Aldous Huxley 

Po vysoké škole jsem pracovala jako terénní pečovatelka. Měla jsem na starosti seniory v jejich domácím prostředí. Většinou se jednalo o ležící klienty. Každý z klientů měl jiný život. Setkala jsem se s lidmi, kteří zažili válku, komunismus. Dokonce i s těmi, kteří podporovali komunismus, pak i s těmi, kteří byli proti komunismu. Někdo měl děti, někdo je nechtěl. Někteří je nemohli mít. Měli lásky, rozchody, rodiny. Někteří byli velmi chytří, jiní zase ne, ale byli velmi obratní v praktickém životě. Jak já říkám: každý jsme chytrý na něco jiného :-) A právě v této práci jsem se setkala v tváří tvář s umírajícím člověkem. I když každý z těch klientů byl jiný, měl jiný život, každý šel svou cestou - všichni ke konci svého života měli jedno společné. Měli společnou otázku: jsem spokojen se svým životem, který jsem prožil? Nechci psát, že musíme, ale myslím si, že bychom měli umět odpouštět a přijmout PŘÍTOMNOST. Pak se bude všem žít lehčeji. Odpusťte rodičům, co Vám, kdy provedli, udělali, řekli. Odpusťte kamarádce, že se nezachovala podle vašich představ. Odpusťte hlavně sobě samotným. Já jsem musela sobě odpustit, že jsem se narodila jako nedokonalá. Že jsem nebyla průbojná, nebyla jsem slyšet, nebyla jsem tolik vidět. Schovávala jsem se. Nechtěla jsem být viděna. Pak přišla rána s diagnózou Usherův syndrom a opět jsem musela sobě odpouštět. Proč zase já? Jakmile jsem si odpustila, tak jsem se přijala. Přijala jsem se takovou, jaká jsem. Přijala jsem své rodiče takové, jací jsou.

L.