Jsem mámou už celkem 4 roky. Poslední dobou cítím, že se potřebuji realizovat a dělat i něco jiného, než skákat kolem dětí. Beru to ale jako nutný vývoj, který přijít musel. Své děti miluji, a vždy budu, ale potřebuji jakýsi psychický restart. Tak jsem si řekla, že využiji jedné nabídky od paní, která ze zdravotních důvodů odchází do důchodu, a že by mě v jisté firmě doporučila. Jednalo by se o administrativní práci z domu. Sama ji vykonávala doma.

Ozval se mi šéf firmy. Měla jsem napsat životopis a něco o sobě. Okamžitě jsem posílala. Bohužel, ozvali se s tím, že jsem určitě šikovná, ale že neví, jak bych práci zvládla, že momentálně pro mě nemají uplatnění. Nechají si mě uloženou a možná se v létě ozvou. Tak uvidím. Stejně si myslím, že jim vadila kombinace zdravotního postižení a rodičovské dovolené. Je to ale jen má domněnka, nevím, jaké skutečné kroky je vedly k tomu, aby mě nepřijali.

Máme s dětmi pořád co dělat. Do školky, ze školky, občas nemoc a do toho začíná plesová sezóna, maškarní, ostatky. I člověk s hendikepem chce žít mezi zdravými a zúčastňovat se společenských událostí.

Nedávno jsem se seznámila s lidmi z Klubu přátel červenobílé hole, v červenci pojedeme na týdenní pobyt. Klub přátel červenobílé hole je skupina lidí s hluchoslepotou. Setkávají se, sdělují si zážitky, učí se a relaxují. Organizují i výlety, ale v okolí Prahy. Momentálně pro ně se snažím najít místo v některých knihovnách pro výstavu "Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme..."

A ještě jsem se rozhodla,že bych se chtěla postupně naučit znakový jazyk. Tak uvidíme, kam daleko se dostanu :D

3.března mě čeká právě s Klubem přátel červenobílé hole besídka se studenty pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poprvé budu dobrovolně stát "před tabulí" a seznamovat lidi o mém hendikepu. Ale co je super, tak jsem právě na této fakultě studovala, tak prostředí znám a v Olomouci mám rodinu i přátele. Tak jsou to samé kladné věci a těším se.